1/15

Indiánské jazyky – Obecně

sepsala Vendula Hingarová
Kolik jazyků a mluvčích
V současnosti existuje na americkém kontinentě kolem 900 indiánských jazyků a hovoří jimi přes 30 milionů lidí.
Tabulka ukazuje počet domorodých jazyků a mluvčích v latinoamerických zemích. Vysoké odhady jazyků udává Etnologue, nižší odhady figurují ve vládních statistikách.
Země počet jazyků počet mluvčích
ind. jazyků
procento mluvčích vůči
celkové populaci ve státě
nízký odhad vysoký
Argentina 14 23 150.000 0,7%
Belize 4 4 28.000 19%
Bolívie 35 38 3.200.000–5.000.000 50%–80%
Brazílie 170 201 155.000 0,1%
Ekvádor 12 23 2.300.000 20%
El Salvador 3 3 48.000 7%
Fran. Guyana 6 8 2.600 4%
Guatemala 23 51 4.000.000 55%
Chile 6 8 220.000–400.000 1,5%–3%
Kolumbie 66 78 200.000–255.000 6%–8%
Kostarika 3 7 12.000 0.5%
Mexiko 56 241 7.000.000 8%
Nikaragua 3 4 110.000 3%
Panama 6 8 90.000 6%
Paraguay 14 19 3.100.000 95%
Peru 57 84 4.600.000 27%
Uruguay 0 0 0 0%
Venezuela 38 38 80.000 0,5%
zdroj: V. Hingarová. Vitalita současného nahuatlu. Diplomová práce. FFUK, 2003.
počet mluvčích Jazyk
názvy jazyků jsou ve španělštině
(země: Ar - Argentina, Be - Belize, Bo - Bolívie, Br - Brazílie, Ch - Chile, Cr - Kostarika, Ek - Ekvádor, Gu - Guatemala, Ho - Honduras, Ko - Kolumbie, Mx - Mexiko, Ni - Nikaragua, Pa - Panama, Pa - Paraguay, Pe - Peru, Sa - El Salvador, Su - Surinam, Ve - Venezuela)
více jak 1.000.000 quechua (Pe, Ek, Bo, Ar: 12–8 mil.), guaraní (Pa: 3 mil.), aymara (Bo, Pe, Ch: 3 mil.), nahuatl (Mx: 1,5 mil.)
500.000 → 1.000.000 yucateco (Mx), mam (G, Mx), quiche (Gu), mapuche (Ar, Ch)
100.000 → 500.000 zapoteco, totonaca, otomí, mazateco, huasteco, tzoltzil, otomí, tzeltal, mazahua, chinanteco, mixteco, chol, purépecha (Mx), kakchiquel (Gu), guajiro (Ko, Ve)
10.000 → 100.000 tarahumara, mayo, huichol, amuzco, chatino (Mx), chortí (Gu), tikuna (Ko, Br), paez (Co), lenca (Sa, Ho), miskito (Ho, Ni), kuna (Pa, Ko), guajibo (Co, Ve), kaingáng (Br), shuar (Ek), aguruna, campa (Pe), mataco, toba (Ar), arawak (Guayana, Co, Ve) ad.
1.000 → 10.000 pame, chontal, huave (Mx), sumo (Ni), mocoví (Ar), chamí (Ko), carib (Ve, Su) ad.
méně než 1.000 lacandon, digueño, seri (Mx), itzá (Be, Gu), boruga (Cr), pipil, paya (Ho), teribe (Pa), chorote (Ar), basano, curripaco (Ko), waorani (Ek), cacua, movina (Bo), apalai, arára, campa, guaja, júma, suyo (Br), campa, yameo (Pe) ad.
Kde se hovoří
Prakticky po celém americkém kontinentě. Existuje 6 geografických oblastí s vysokou jazykovou diverzitou.

Postupujeme-li na americkém kontinentě ze severu na jih, jedná se o tyto oblasti:

  • Britská Kolumbie (Kanada)
  • Kalifornie (USA)
  • Mezoamerika (střední a jižní Mexiko, Guatemala)
  • Andy (od Kolumbie po Chile)
  • Amazonie (Brazílie, Peru, Guyany)

Osud indiánských jazyků
Pro většinu indiánských jazyků je společný fakt, že jsou to jazyky orální. Většina mluvčích se nikdy o svém rodném jazyce ve škole neučila, a tudíž v něm neumí číst ani psát. Většina zemí, ve kterých se jazyky hovoří, do nedávna neusilovala o jejich podporu, a hlavní cílem jazykové politiky bylo naučit indiány koloniálním jazykům – španělštině, angličtině či brazilské portugalštině. V posledních 20 letech stoupá zájem o indiánské jazyky, a tak některé vlády na tlak indigenních skupin schvalují legislativu na ochranu a podporu domorodých jazyků. I když se řada organizací snaží zlepšit status indiánských jazyků a podporuje revitalizační a motivační projekty pro jejich mluvčí, podle odhadů některých odborníků lze považovat vitalitu většiny indiánských jazyků za znepokojivou.

Odhaduje se, že na americkém kontinentu je jedna třetina jazyků, tedy 300 z celkového počtu asi 900 indiánských jazyků, v současné době na pokraji zániku. Konkrétně pro Střední Ameriku (i s Mexikem) to platí pro 50 ze 300 jazyků (17%), pro Jižní Ameriku 110 ze 400 jazyků (27%) a v Severní Americe je ze 230 indiánských jazyků ve stádiu zániku kolem 200 jazyků (90%). Ostatním dvěna třetinám indiánských jazyků sice nehrozí bezprostřední zánik, nicméně jejich stav lze považovat za alarmující.
Indiánský, domorodý či předkulombovský jazyk?
Jak se původní jazyky Ameriky nazývají? To závisí na tom, ve které zemi se právě nacházíte.

V Mexiku se užívají označení lengua indígena (indiánský/domorodý jazyk), občas také lengua nativa (původní/rodný jazyk) nebo lengua materna (rodný/mateřský jazyk). Mezi laickou veřejností je rozšířené i označení dialecto (dialekt). Toto označení je dáváno do kontrastu se španělštinou, která je označována lengua/idioma, tedy jazyk/řeč. Označení dialecto poukazuje na nízký status indiánských jazyků.
Kdo píše o indiánských jazycích
Lingvistický zájem o indiánské jazyky se datuje od dob kolonizace, kdy byly sestaveny první gramatiky a slovníky nahuatlu (A. Olmos, H. Carochi, T. Molino) i kečuánštiny (Domingo de Santo Tomás, Diego Gonçalez Holguin). Na práci španělských lingvistů-misionářů navázali kvalitními studiemi až badatelé ve 20. století, především z amerických univerzit a z líhně Summer Institute of Linguistics. V nahuaských studiích se badatelé zabývají především klasickým nahuatlem (Garibaldi, T. Sulivan, M. Launey, J. Lockhard, R. Andrews), dále sociolingvistikou a současným synkretismem jazyka (J. Hill, A. Flores Farfán) a dialektologií (Y. Lastra, U. Canger a Hasler). V andské lingvistice patří k nejplodnějším badatelům kečuánštiny A. Cusihuamán Gutiérrez, G. Parker, D. Weber a současníci R. Cerrón-Palomino, J. Calvo Pérez, W. Adelaar; pod vedením P. Heggartyho se zpracovává komparativní výzkum andských jazyků.
Ze souhrnných prací o jazykové situaci v Latinské Americe jmenujme alespoň následující práce: Roztřídění jihoamerických jazyků od Čestmíra Loukotky (1935, česky 1941), Jazyky Ameriky od Paula Riveta, G. Stressera Péana a Č. Loukotky (1952), Katalog jazyků Ameriky od Antonia Tovara (1961), Latinská Amerika ve svých indiánských jazycích, editor Bernard Pottier (1983); Jazyky And (2004) od W. Adelaarda je nejnovější souborné dílo o jazykové situaci v Andách. Dále z internetových zdrojů bychom rádi zmínili titul Etnolingvistický slovník a bibliografický průvodce jihoamerickými indiánskými národy od Alaina Fabra (2006).

V češtině byl významnou prací o indiánských jazycích Úvod do studia nativních jazyků Iberoameriky od Františka Vrhela (1976). V českém prostředí se v současnosti otázce indiánských jazyků soustavně nevěnuje žádné vědecké pracoviště, okrajově se jí zabývali nebo zabývají někteří čeští badatelé; v kontextu klasifikace jazyků (Č. Loukotka), etnolingvistiky (Fr. Vrhel), jazykové politiky (L. Zajícová).


Středisko ibero-amerických studií, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
http://sias.ff.cuni.cz/       http://www.ff.cuni.cz/

optimalizace PageRank.cz